Na základě obsahu vlhkosti přepravovaného betonu jsou autodomíchávače rozděleny do tří typů: mokrá-směs, suchá-směs a polo-suchá-směs.
Nejběžnějším typem, který se v tuzemsku používá, jsou vozy s mokrou-míchání betonu. Dopravují buď hotový-namíchaný beton z dávkovače, nebo směs kameniva (písek a štěrk), cement a vodu kombinovanou podle konkrétního poměru směsi. Během přepravy je mokrá směs nepřetržitě a pomalu míchána, aby se zabránilo předčasnému ztuhnutí a segregaci. Doba mezi výrobou a litím však obecně nesmí přesáhnout 1,5 hodiny, aby se zabránilo tvrdnutí betonu. V důsledku toho se pro přepravu na delší-vzdálenost používají vozy na míchání-suchých nebo polo-suchých-směsů.
Nákladní vozy na míchání-suchých směsí se nakládají suchým kamenivem a cementem-v poměru podle návrhu směsi- přímo do míchacího bubnu. Suché materiály se během přepravy míchají a voda se přidává buď těsně před příjezdem na staveniště, nebo po příjezdu, aby se dokončil proces míchání.
Polo-suché-domíchávače směsi přepravují kamenivo a cement, které byly dávkovány podle návrhu směsi a obsahují určité množství vody; obsah vlhkosti je však pro nalévání nedostatečný. Dodatečnou vodu je nutné přidat a přimíchat do nákladu buď těsně před dojezdem vozidla na staveniště, nebo po jeho příjezdu.
