Na základě pohyblivosti jejich podpěr se točnice dělí na pevné, posuvné a zvedací typy. U pevné točnice jsou levá a pravá podpěra přišroubována k základní desce, která je zase připevněna k rámu podvozku tahače. Pevný typ je nejpoužívanější. Posuvná točnice přicházejí v různých stylech, ale sdílejí podobnou strukturu jako pevný typ; klíčový rozdíl spočívá ve spojení mezi základní deskou a rámem podvozku, které využívá konstrukci s více otvory nebo ozubením. To umožňuje podélné přemístění základní desky tak, aby se do ní vešly různé přívěsy pro hladké připojení. Některé posuvné modely jsou vybaveny automatickým pneumatickým řídicím systémem, který využívá tlak vzduchu k posouvání jednotky tam a zpět po dráze. Zvedací točnice se primárně používají na traktorech v přístavních terminálech; mohou se pohybovat vertikálně v určitém rozsahu, aby vyhovovaly návěsům-různých výšek.
Jsou také rozděleny podle stupňů svobody na typy s jedním-stupněm-volnosti-a dvojím-stupněm--volnosti. Jediný-stupeň--volnosti točnice-také známý jako jedno{11}}typ osy-umožňuje podélné naklánění (naklánění) přibližně o 8 stupňů. Tento typ nabízí vysokou jízdní stabilitu a je vhodný pro vysokorychlostní, málo naložené návěsy-návěsy s vysokými těžišti provozované na dobrém povrchu vozovky. Jeho nevýhodou je, že neschopnost bočního kývání vystavuje rám vozidla značnému torznímu namáhání. Dvojitý-stupeň-volnosti-točnice-nebo dvojitý-typ osy-umožňuje příčné i podélné výkyvy, což pomáhá chránit rámy těžkých{25}}tahačů přepravy provozovaných na různých vozovkách. Protože však dvou{27}}náběžná kola jsou umístěna výrazně výše než modely s jednou{28}}osou, nabízejí horší boční stabilitu při vysokých-rychlostních zatáčkách; v důsledku toho se ve standardní dálniční dopravě používají jen zřídka.
